27. května 2015

Samota - Recenze

Samota

SamotaAutor: Natalio Grueso
Překladatel: Olga Čtvrtníčková a David Utrera Domínguez
Nakladatelství: HOST
Rok vydání: 2015

Horacio, stárnoucí předepisovatel knih, vybere pro svého přítele, který si neustále stěžuje na planě tlachající lidi, knihu o muži, který vlastní práva na všechna slova a o chlapci, který dostane k narozeninám čtyřista slov. Ta mu ale nestačí na to, aby jedné dívce dostatečně vyjádřil svou lásku. Lucas tak nachází způsob, jak jí napsat vzkaz, aniž by mu ho mohl někdo naúčtovat a stává se pašerákem slov. Zdá se, že nikdo nedokáže získat důkaz, protože slova s každým přílivem smyje voda. . .

Z takových drobných příběhů je Samota poskládána. Horacio a jeho přítel mají svůj příběh, Lucas a jeho dívka mají svůj a každá další postava vystupující v této knize měla svůj specifický život, bohatý na události, o kterém vám v knize bude vyprávět. Některé z těch příběhů budou mít souvislost od začátku, jiné se postupně propojí, ostatní zůstanou osamocené.

Kniha se četla hezky. Děj plynul, stránky se míhaly pod prsty a ten zvláštní námět měl něco do sebe. Možná proto jsem očekávala, že se na konci dozvím nějaké velké odhalení. Něco, co spojí všechny příběhy, co celé knize dá smysl. Nic takového tam ale nebylo. Prostě skončil jeden z příběhů, jako už mnohokrát předtím, a dál už bylo jenom poděkování. Jako kdyby tam něco chybělo. Možná to byl záměr, ale zdálo mi, že autor rozpracoval spoustu dějových liníí a nedokázal je všechny dovést do zdárného konce. Jako kdyby se někam rozutekly . . .

Už od počátku je na knize vidět, že Natalio Grueso měl spoustu nápadů. Mohl se raději více soustředit na jeden z příběhů v této knize a některé jiné si schovat do dalších děl. Chápu, že chtěl poskytnout nějaký ucelený obraz o lidském životě a jeho smyslu, ale potom měl knihu prodloužit o několik set stránek a každému příběhu věnovat daleko více slov.

Co se ale autorovi nemůže upřít, je jeho úžasný jazyk, který mě naprosto uchvátil. Protože je to přeložená kniha, patří velká zásluha asi i překladatelům. Natalio Grueso si hraje se slovy a větami tak, že nakonec kniha působí, jak z pera slavného klasika, akorát v moderním podání. Přestože se kniha odehrává v dnešní době, někdy máme pocit jako když čteme příběh odehrávající se v padesátých letech dvacátého století. Tyto maličké odchylky dodávají Gruesově knize šmrnc, který mnoha novodobým dílům chybí.

Samota se zdá být dobrým oddychovým čtením, ani ne příliš smutným, ani ne příliš veselým. Bylo to zábavné, zajímavé, ale na můj vkus příliš otevřené a nedořešené. Knize dávám . . .

6/10

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji nakladatelství HOST. O knize si můžete přečíst tady.

2 komentáře:

  1. Nechci číst knihu, která nemá konec. Kde příběhy umřou s poděkováním.

    Artis (www.freeday.blog.cz)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkná recenze! :) Škoda toho neuzavřeného konce, ale i tak zní knížka zajímavě :)

    OdpovědětVymazat