Měsíční kroniky 1, 2 a 3

Autor: Marissa Meyerová
Překladatel: Jana Zejmanová
Nakladatelství: EGMONT ČR
Rok vydání: 2012, 2013, 2014
Za
devatero horami a devatero řekami v daleké budoucnosti ve městě zvaném
Peking žila, byla jedna mladá dívka. Říkali jí Cinder . . .
Linh
Cinder. Tak zní celé jméno mladé mechaničky, která žije se svými dvěma
sestrami a nevlastní matkou v Pekingu. Cinder patří na úplný okraj
společnosti, protože je kyborg. Když byla malá, byla vážně zraněná a
lékaři jí museli velkou část těla nahradit umělými částmi. Se Cinder si
rozumí jenom dvě osoby na celém světě, její mladší sestra a jejich
domácí robopomocnice.
Když její mladší sestra
onemocní nákazou, která ničí lidstvo na Zemi už přes deset let, její
nevlastní matka nabídne Cinder jako dobrovolnici na zkoušení léku na
letumózu. To by pro Cinder mělo znamenat téměř jistou smrt, ale její
organismus se nákazy okamžitě zbaví. Je propuštěna, ale stále se musí
vracet do laboratoře, aby bylo odhaleno, jak to že dokáže přežít. Hlavní
lékař už to ví, ale nehodlá se o to s nikým podělit, dokonce ani se
Cinder.
Mezitím panuje na celé Zemi napjatá atmosféra, protože
měsíční královna vyhrožuje princi Kaiovi ze Země, že pokud si ji
nevezme za ženu, Zemi válku. Princ chystá jako oslavu zásnub ples, kam
se chystá i nevlastní sestra a matka Cinder. Cinder se mezitím pokouší
zjistit, kdo vlastně je a jaké důsledky bude mít tento sňatek, o kterém
je přesvědčena, že ho musí překazit . . .

Odkud
to všechno známe? Macecha, nenáviděná nevlastní dcera, okouzlující
princ a ples? Samozřejmě z Popelky. A na základních kamenech příběhu
Popelky je vystavěna i tato kniha. Pohádkové příběhy umístěné do né už
tak pohádkové budoucnosti jsou hlavními náměty této tetralogie. Ve
druhém díle se setkáme se Scarlet (Červenou Karkulkou) a ve třetím s
Cress (Locikou). Nakonec prý budeme moci očekávat Winter (Sněhurku).
Můj názor
Když
jsem začala číst Cinder, kniha se mi hned líbila. Byla napínavá a četla
se doslova sama. Stránky mi ubíhaly pod rukama, a přestože jsem si
všimla mnoha nepravděpodobných detailů, knížka mi učarovala. Stejně tak
se mi začala líbit i Scarlet, hned jak jsem ji začala číst. Přestože jde
zpočátku o úplně jinou hrdinku, příběhy se brzy protínají. Nejlepší ze
všech tří byla poslední Cress, 600 stránek jsem přečetla hned a nevadilo
by mi, kdyby jich měla více. Můžeme jenom doufat, že Winter, která by
měla vyjít letos na jaře, bude ještě lepší, než je Cress.
Ale
abych tu nepsala jenom o kladech, je pravda, že některé věci se zase
tolik nepovedly. Například velká předvídatelnost příběhu, už po dvou
nebo třech kapitolách Cinder jsem si byla jistá hlavním námětem, k jehož
odhalení mělo dojít asi až na konci knihy. Přesto se tato série knížek
autorce opravdu povedla a já už se jenom těším, až si budu moci přečíst
Winter. Knize dávám . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat