Deklarace smrti - Recenze

 

Deklarace smrti

Autor: Gemma Malley
Překladatel: Milena Hordinová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013

Patnáctiletá Anna patří mezi Přebytečné. V době, kdy každý dospělý jedinec může brát léky na Dlouhověkost, díky kterým je v podstatě nesmrtelný, není pro mladé místo. Všechny narozené děti se tím pádem stávají Přebytečnými a jsou vychováváni v přesvědčení, že jejich rodiče udělali chybu a jejich jedinou šancí, jak ji odškodnit, je žít celý život ve strádání a tvrdě pracovat pro Vyvolené. Anna to chápe, nevěří, že by měla mít šanci na normální život. Když se ale do střediska, ve kterém žije, dostane Přebytečný Petr, chlapec, který o sobě tvrdí, že zná její rodiče a má ji za nimi zavést, už si není jistá svým přesvědčením být jenom užitečná . . .

Můj názor
Deklarace smrti je novým vydáním knihy Přebyteční, která už byla stvořena před několika lety. Já jsem se pravděpodobně nechala ovlivnit tím, co tvrdí obálka a to, že je to doporučeno pro čtenáře od patnácti let, protože tak to teda není. Deklarace smrti by určitě spadala do dětské literatury nad deset let.

Knížka má jenom něco přes 200 stránek a navíc velká písmena, takže jsem ji měla přečtenou téměř na jeden zátah. Zpočátku spíše popisuje, jak to v Annině světě chodí a jaký je běžný život Přebytečných, zatímco ke konci začíná být akční a pouštíme se do rozuzlení hlavní zápletky. Je to vlastně jednoduchý, z části snadno předvídatelný příběh, který ale i přesto může být dobrý k přečtení.

Samotná Anna se od stránky ke stránce mění, ale přesto zůstává až dokonce příběhu tím děvčátkem, které je na ostatních závislé a není se schopné samo rozhodnout. Já přiznám, že jsem si neoblíbila žádný z jejích rysů. Zpočátku mi připadala úplně rozhozená, jako kdyby si neuvědomovala, co se kolem ní vlastně děje, ale to bylo pravděpodobně záměrem. Zajímavější jsou ale ostatní postavy, které autorka báječně vykreslila. Mají své dobré i špatné stránky a chovají se jako normální lidé, takže nečekejte nějaké přehnané padouchy nebo klaďase. Postavy jsou dobře promyšlené, a jak příběh plyne, dozvídáme se spoustu informací o nich samotných i jejich minulosti.

Co mě překvapilo, byla milostná zápletka. Teda ne, že bych ji nečekala, spíš mi to přišlo celé takové divné a naivní. Zdálo se mi jako kdyby láska v této knize byla nesmírně intenzivní stejně jako všechny ostatní emoce. Když už někdo něco cítil, musel pro ten pocit najednou obětovat všechno.

Deklarace smrti se mi četla dobře, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Pokud bych ji četla jako mladší pravděpodobně by se mi to líbilo, ale teď už pro mě na tom nebylo nic moc zvláštního. Jsem si jistá, že by se tato knížka dobře hodila pro někoho, komu je dvanáct a chce zkusit svoji první dystopii. Je to krátké, čtivé a nepříliš drsné. Knize dávám . . .

5/10 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. O knížce si můžete přečíst tady.