Arkádie, Procitnutí - Recenze

Arkádie - Procitnutí

Autor: Kai Meyer
Překladatel: Dagmar Steidlová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2015

Sedmnáctiletá Rosa Alcantara má za sebou pohnutou minulost a tak se vrací z New Yorku na rodnou Sicílii, z níž pocházel její dávno mrtvý otec. Na Sicílii se setkává se svou sestrou Zoe a tetou Florindou, která stojí v čele jejich klanu, ale také se záhadným Alessandrem Carnevarem, mladíkem, který přijel po svém otci převzít klan Carnevare. Postupně proniká do tajů italské mafie, mezi kterou tyto klany patří a přicházejí nové otázky. Navíc začíná objevovat, že nejenom její rodina, ale možná i ona, je součástí antické báje o arkádských dynastiích . . .



První díl triologie Arkádie je knihou mnoha kontrastů. Má neotřelé, zajímavé téma, které je ale podáváno zvláštním stylem, sympatické postavy, až na jednu, kterou je shodou náhod hlavní hrdinka Rosa. Výjimečná, ale poněkud podivná kniha.

Kai Meyer se rozhodně nebojí zkoušet nezažité způsoby psaní literatury pro mládež. Přestože tu máme lásku, která si prochází problémy, jako v mnohých podobných knížkách, je jen jedním z ústředních témat. V tomto příběhu rozhodně nechybí napětí a vše je velmi dobře promyšlené. Knížka je drsná, a když píšu drsná, myslím doopravdy drsná, na young adult z dnešní doby je tam nějak moc mrtvých, ale to patří k autorově stylu.

Mně trvalo opravdu dlouho se do knížky začíst. Kdo není na Kai Meyerův styl zvyklý, musí mu teprve přijít na chuť. Prvních sto stránek se mi zdálo neuvěřitelně kostrbatých a našroubovaných, ale to brzy vymizelo a poté už čtení utíkalo opravdu rychle.

Vztah Rosy a Alessandra je na jednu stranu plný klišé, už jenom proto že nápadně připomíná vztah Romea a Julie v moderním pojetí. Alespoň za začátku. Později přechází do příjemné romantiky, která se pěkně čte a navíc, což vážně oceňuji, tu nemáme nikoho třetího do milostného trojúhelníku, který mají autoři podobných knížek tak v oblibě. Už od prvních stránek, kde se s Rosou setkáme poprvé, mi byla silně nesympatická. Ta holka se neustále sebemrská a svou frustraci si vybíjí na všem okolo. Někdo možná namítne, že po tom čím si prošla, na to má právo, ale já bych tedy horší hlavní hrdinku asi najít neuměla.

Z Arkádie mám smíšené pocity, takže ve výsledku se kniha se skvělým příběhem a zajímavým tématem, může zdát až nemastná, neslaná. Tak tomu ale u Arkádie rozhodně není. Je to kniha, které sice ne každý přijde na chuť, ale která rozhodně umí překvapit. Knize dávám . . .

6/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. O knize si můžete přečíst tady.