Audience u královny - Divadelní recenze

 

Audience u královny - Stavovské divadlo

Premiéra: 19. března 2015
Režie: Alice Nellis
Předloha: Peter Morgan
Obsazení: Iva Janžurová, Jan Hartl, Václav Postránecký, Igor Bareš . . .

Každé úterý přichází britský premiér do Buckinghamského paláce, aby se zde setkal s britskou královnou a podal jí zprávy o stávající situaci v Británii. Zatímco premiéři se střídají, tak královna Alžběta stále zůstává. . .

Hra britského dramatika Petera Morgana sleduje život současné britské královny pomocí úterních audiencí během celé její vlády. Její česká inscenace, ale zaujme zejména hereckým obsazením, které dokumentární hře dodává na lesku a potěší i obyčejného diváka. Zde nemyslíme pouze vynikající Ivu Janžurovou, ale i jednotlivé premiéry, které skvěle stvárnili herci jako Václav Postránecký v roli Winstona Churchilla nebo Taťána Medvecká jako Margareth Thatcherová. A nejen oni dokázali skvěle zahrát role v této hře, která nabízí v podstatě pouze dialogy.

Já jsem si, jako laický divák, který se příliš nezajímá o britskou politiku a dějiny, rozdělila Audienci u královny na dvě části. První polovina hry je spíše nudnější a zdlouhavější, sice zajímavá, ale ne natolik, aby upoutala pozornost na delší dobu. I v ní se ale vyskytnou skvělé momenty, které potěší všechny diváky. Přestože se na první pohled zdá, že se nic nezměnilo, druhá polovina je pro diváka rozhodně přitažlivější, jelikož je zde podstatně více prostoru věnováno samotné královně a nejen jejím politickým názorům, ale také jejím pocitům a jejímu dětství. Je proložená vzpomínkami královny na dobu, kdy byla ještě malá holčička a dětská naivita jejího dívčího já jasně ukazuje změnu, kterou během let královna prošla.

Česká inscenace britské hře dodala na zajímavosti i pro běžného diváka a herci odvedli skvělou práci, vezmeme-li v potaz, že se celá konverzační hra odehrává ve velkém prostoru Stavovského divadla. Iva Janžurová, které dozajista nechybí královská elegance, předvedla v roli královny Alžběty ohromující výkon, který nutí obyčejného člověka, aby se pokusil vžít do situace královny. Bez větších potíží se mění z mladé nejisté královny na postarší dámu, kterou známe v dnešní době a do audiencí s každým jednotlivým premiérem vkládá královnin vztah k němu, což zaručuje rozmanitý divácký zážitek.

 

Činoherní soubor Národního divadla dokázal hru, která by jinak nebyla českému publiku příliš blízká, změnit na dlouho předem vyprodané představení, které má na naše poměry velký úspěch. České veřejnosti, které britská politika většinou moc neříká, tak možná navíc přiblíží tuto nejslavnější konstituční monarchii.

Jediné, čemu opravdu nerozumím je, proč ve hře musí někdo neustále kouřit, což může zbytečně rozptylovat a znechucovat diváky. Je to podivný fenomén, který se v divadlech rozmohl. Já si myslím, že kdyby se královna a premiér Wilson obešli během audience bez cigaret, nijak by to nesnížilo celkovou hodnotu představení. Hře dávám . . .

7/10