Strážkyně pramene
Autor: Emmi Itäranta
Překladatel: Michal Švec
Nakladatelství: PLUS
Rok vydání: 2014
Posláním
"čajových mistrů" byla již odpočátku, kromě pořádání čajových obřadů,
ochrana čisté pramenité vody. Mnozí na to už dávno zapomněli a snaží se
už jenom vydělat peníze. Noriin otec ale ne. Celá linie jeho předků
"čajových mistrů" ochraňovala pramen čisté vody. Je nesmírně těžké
uchránit pramen v době, kdy je pitné vody akutní nedostatek a všechna
voda patří armádě.
Noria, dcera "čajového
mistra", je další na řadě, musí chránit pramen a nedovolit, aby se
dostal do rukou těm, kdo by ho zneužili. Zároveň se jí pomalu daří
objevovat prastarý příběh, který popisuje, co se stalo za "Starého
světa" a je-li vyschnutí pramenů chybou lidstva. Chránit pramen je ale
těžké a je jen otázkou času, než se o něm někdo dozví. . .
"Jsme
děti vody a spojencem vody je smrt. Vodu ani smrt od nás nelze oddělit,
neboť jsme utvořeni z proměnlivosti vody a z blízkosti smrti. Voda a
smrt se vždy vyskytují společně, ve světě i v nás, a jednoho dne voda,
která proudí v naší krvi, vyschne." (str. 129)
Můj názor
Debut
finské autorky Emmi Itäranty mě zaujal už minulý rok na Světě knihy,
kde jsem si ho zapsala na seznam knih, které mám v plánu si přečíst. Na
knihu jsem úplně zapomněla, dokud jsem ji nyní neobjevila v regálu v
knihovně. Očekávala jsem další dystopii v řadě, ale nemohla jsem se více
mýlit. Přestože některými rysy je Strážkyně pramene podobná známým
dystopiím, je v ní něco mnohem víc.
Nejde jenom
o příběh, ale zejména o jazyk, který tato autorka používá. Do zdánlivě
obyčejného vyprávění se jí podaří zasadit semínka poetického jazyka, z
čehož vzniká úžasná kombinace, která vás postupně vtáhne přímo do knihy.
A to nemluvím o příběhu samotném, nýbrž zejména o popisných situacích a
myšlenkových úvahách hlavní hrdinky Norii.
S
Noriou navíc člověk musí sympatizovat a přemýšlet nad tím, jak by se sám
zachoval, kdyby se ocitl na stejném pomezí možností jako ona. Dívka v
celé knize činí řadu těžkých rozhodnutí, zejména mezi přáním svých
předků a nutností postarat se o ostatní obyvatele vesnice, když je možná
jediná, kdo to dokáže. Tato Noriina nejistota pro nás představuje
projev lidskosti, kterého se u mnoha jiných knižních hrdinů nedočkáme.
Další
věcí, které jsem si u knihy všimla, bylo výborné uspořádání dějové
linie, díky kterému jste se nemohli dočkat dalších stránek, ale přesto
příběh neubíhal příliš rychle a vy jste mohli vychutnat každou stránku
této vyjímečné knihy. Slova plynula přirozeně, a přestože knížka má
pouze 286 stránek, vyrovnala se mnohým delším a napínavějším příběhům.
Strážkyně
pramene člověka dokázala vtáhnout do děje natolik, že se mi při čtení
posledních stránek doslova koulely slzy po tvářích. A přestože autorka
klidně mohla otevřít konec pro další díl, neudělala to a decentně příběh
uzavřela na správném místě. Knížka mě okouzlila a já nepochybuji, že
pokud v budoucnu vyjde další kniha od této autorky, určitě si jí přečtu.
Knize dávám . . .
Táto kniha mi bola odporučená, že sa mi bude páčiť a podľa tvojej recenzie to aj tak vyzerá. Oceňujem hlavne ten uzavretý koniec. Musím sa po nej poobzerať :)
OdpovědětVymazat