V šedých tónech
Autor: Ruta Sepetysová
Nakldatelství: COOBOO
Překladatel: Petr Eliáš
Rok vydání: 2013
Patnáctiletá
Lina žije v Litvě v roce 1941, brzy po jejím obsazení Sověty. Lina se
těší, že nastoupí na uměleckou školu, ale jednoho dne k nim domů vrazí
tajná policie a Lina s matkou a bratrem jsou odvezeni jako další tisíce
Litevčanů do pracovních táborů. Ocitají se ve vlakovém vagónu spolu s
dalšími deportovanými, aniž by věděli, kam je vezou, ani co se s nimi
stane. Nejhorší pro ně ale je, že netuší, co se stalo s jejich otcem,
rektorem na univerzitě. Lina doufá, že pokud bude na bílé kapesníky
kreslit, co se děje kolem nich a potom je "pošle" dál, jednoho dne je
otec najde a přijede si pro ně. Brzy se ale kresba stává pro Linu
jedinou možností, jak může zaznamenat hrůzy, které na své cestě uvidí,
aby o nich slyšeli i další generace a zároveň si uchovat naději, že
jednou se opět vrátí do Litvi ke svému životu.
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek." (str. 26)
Kniha
V šedých tónech mě zaujala už svou obálkou, když jsem spatřila rašící
zelený lísteček, značící naději. Její druhý, skrytý význam, který by
přitom mohl být tak očividný, ale úplně pochopíme, až když knihu
dočteme. U Šedých tónů budeme prožívat pocity nevinných lidí spolu s
hlavními hrdiny, kteří neztrácejí naději a věrnost svému národu.
V
šedých tónech se liší od mnoha známých děl, která pojednávají o
koncentračních táborech a zvěrstvech, která páchali Němci, tím že tyto
se dějí na opačné straně bojové linie, u Rusů. Příliš často se mluví o
tom, co provedli Němci, ale na jejich protivníky se častokrát zapomíná.
Stejně jako na promlčené tisíce lidí, kteří byli vězněni v pracovních
táborech na Sibiři. Možná nás překvapí, jak obyčejné litevské děti
nenávidí Stalina, muže, který směl za války bez trestu sedět u stejného
stolu jako Churchill a Roosevelt, zatímco v Rusku vykonávala sovětská
policie jeho vůli zatýkáním tisíců vzdělaných.
Knížka
nám ukazuje nejen, co se dělo, ale také pocity a chování mnoha lidí,
kteří se v tomto prostředí pohybovali. Některým Sověti zlomili vůli,
jiní zůstali sami sebou až do úplného konce. Příběh nám ukazuje, že ani
ruským vojákům to nebylo lhostejné. Vždyť to byl nakonec právě jeden ze
Sovětů, který zachránil v tichosti život stovkám dětí, tím že do
pracovního tábora poslal kontrolu. Zdá se, že pracovní tábory na Sibiři
nebyly tak kruté jako koncentrační tábory, ale tito lidé umírali pomalu,
na podchlazení, horečky a kurděje.
Lina
se na počátku jeví jako celkem obyčejná dívka, která má jednoho velkého
koníčka - kresbu. Jak s ní ale prožíváme víc a víc, pomalu objevujeme
její skrytou naději a odvahu, ale i strach, že nakonec zůstane sama.
Narozdíl od jiných, starších osob, ale mají mladí stále chuť žít, mají
pocit, že ještě nic neprožili a nechtějí, aby jejich poslední vzpomínky
byly na sibiřský pracovní tábor. Proto se, narozdíl od ostatních,
nevzdávají a věří v lepší budoucnost, což jim nakonec umožní přežít.
Ruta
Sepetysová nám představuje ucelený pohled na příběh jedné litevské
rodiny, který se odehrává během téměř pěti let, inspirovaný životem
příbuzných autorčina otce, který utekl z Litvy za druhé světové války do
Ameriky. Rutin styl psaní je velmi čtivý, věrně zobrazuje pocity hrdinů
a dojímá nás až k slzám. Knize dávám . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat