27. února 2016

Ze života brigádnice (Aneb práce v knihkupectví)





Ahoj,

jsem tu s dalším článkem, tentokrát s prvním, který vypráví o mých zkušenostech na brigádě v knihkupectví. Před nějakou dobou se na facebooku Neoluxoru objevilo upozornění, že shánějí brigádníky do své pobočky na Chodově. Už dlouho jsem o brigádě v knihkupectví přemýšlela, líbila se mi práce s knihami a představovala jsem si, jak budu celé hodiny doporučovat lidem knihy a radit jim, co by si měli a neměli přečíst.

Poslala jsem tedy životopis a o pár dní později už mi přišlo potvrzení, že mohu nastoupit. Když jsem tam šla poprvé, šla jsem si pouze domluvit směny, ale i tak se mi třásla kolena. Musím se přiznat, že jsem tam zatím neodpracovala příliš mnoho, jelikož tam chodím pouze dvakrát týdně, ale stejně si myslím, že už mám zkušenosti, o které bych se s vámi mohla podělit.

První z nich je, že rozhodně není důvod být nervózní. Alespoň na této pobočce Neoluxoru byli všichni moc milí a vysvětlili mi, co a jak. Přestože jsem byla přesvědčená, že se v knihkupectví vážně dobře vyznám :) , ukázalo se, že až tak moc ne. Když jsem zjistila, že se hledaná knížka nachází v oddělení memoárů, byla jsem úplně zmatená, jelikož jsem netušila, že nějaké oddělení memoárů vůbec máme. Ale je tam. :)

Druhou věcí je to, že mě celá brigáda poměrně zklamala. Nevadí mi pracovat, takže bych klidně skládala knížky, naceňovala je nebo prostě cokoli. V tomto období ale nepřichází mnoho zákazníků, a tak není moc co dělat. Proto člověk spíš postává ve svém oddělení a do nekonečna přerovnává již srovnané knížky.

Musím ale říct, že potom přijdou chvíle, kdy má člověk ze sebe radost. Jako když k němu přijde pán s knížkou v ruce a zeptá se, jestli víte, o čem je a pro koho se hodí. Vážně mě potěšilo, když jsem si uvědomila, že knihu nemusím hledat v systému, ale jsem schopna poradit pánovi sama a doporučit mu i další knížky.

Co mě docela překvapilo je, jak dokážou být někteří lidé nepříjemní. Jednou za mnou přišel jistý pán s otázkou, máme-li výkladový oxfordský slovník. Neměli jsme ho, tak jsem mu doporučila, že slovník je k sehnání ve velkém Luxoru na Václaváku. Z toho pán moc nadšený nebyl, což samozřejmě chápu, ale myslím, že pár nevybíravých slov a prohlášení, že naše knihkupectví už nenavštíví, si klidně mohl odpustit. Ale takoví lidé jsou koneckonců úplně všude.

Takové jsou prozatím mě zkušenosti s brigádou v knihkupectví. Určitě napište do komentářů, pokud budete mít zájem o nějaký další díl tohoto článku, ráda ho napíšu.

3 komentáře:

  1. Taky pomýšlím na brigádu v knihkupectví, tak uvidíme, jestli to dopadne :D Každopádně, tenhle druh článků mám velmi ráda, tak s nimi určitě pokračuj. A z lidí si nic nedělej, vždycky se někdo takový najde...

    OdpovědětVymazat
  2. Ani nevíš, jak ti tu brigádu závidím :) Sice je škoda, že tam občas nemáš co dělat, ale aspoň si můžeš donekonečna prohlížet všechny úžasné tituly :)
    Jak říkáš, rýpaví lidé se bohužel najdou všude :(

    OdpovědětVymazat
  3. Are you looking for free Twitter Followers?
    Did you know you can get these ON AUTO-PILOT AND TOTALLY FOR FREE by getting an account on Like 4 Like?

    OdpovědětVymazat